Bamtam

Den 1: přeprava na vodu a následné spouštění

Akce začala již den před tím, bylo potřeba zapůjčit vozík. Vozík se nám podařilo sehnat a vyrazili jsme v autě bez technické s vlečným zařízeními nedaleké vesnice Újezd. Zde jsme si od pana Šmejkala vybrali valník s plošinou 4 x 2 m. K lodi jsme ho dopravil bez větších komplikací. Jediné co nám dělalo starosti byl nízký výkon auta, což způsobilo, jak jsme později zjistili že valník jel po celou dobu zabržděný.
Po obědě začala celkem riskantní akce. Loď, která až do této chvíle stála na dvoře se musela o cca 40 cm zvednout. Po několika hodinovém snažení se nám loď konečně povedlo dostat na valník.
Na autě došle ještě k rychlé opravě startéru, protože roztlačovat ho bylo vyloučeno.

Převoz byl naplánován na 2:30 následující dne. Rychlý spánek a těžké probuzení. Na převoz jsme se vydali ve složení dvou aut a přívěsu. Na přepravě asistoval Jan Volos, kterému tímto děkujeme za veškerou pomoc. Dále pak vlečné auto, řízené bratrem Martinem. Já jsem seděl v lodi, upevněné na valníku, pro případ nečekané situace. Čekala nás 30 km dlouhá cesta, která byla předem pečlivě připravena. Čekalo nás spoustu rizik spojené s převozem nákladu bez povolení, řízení auta bez technického průkazu a s řidičským oprávněním skupiny B. Toto riziko jsme ještě navýšili přípitkem na naší cestu. Noční převoz byl pomalý a proběhl celkem bez problému. Tažné auto Škoda Favorit, které se ve svých letech projevilo jako nezničitelné, teď vrzalo a skřípalo, ale plavidlo na místo dopravilo.
Přívoz Oseček, je místo, kde jsme si určili, že loď spustíme. A to tak, že zajedeme s přívěsem pod vodu a budeme doufat, že se loď nadnese. To je jediné technicky možné řešení.

Měli jsme dostatek času a bylo okolo páté ráno, tedy všichni co se na spouštění přišli podívat si museli přivstat. První ponor do vody proběhl s velkým nadšením stavitelů, ale se zatajeným dechem co se stane dál. Sám pro sebe jsem si říkal: „ono to plave“ ? „To není možný“.
Ale skutečně tomu tak bylo, jakmile jsme s valníkem zacouvali pod hladinu, bylo možné loď odstrčit a sledovat zázrak našeho snažení. Nábřeží se mezi tím zaplnilo lidmi z nedalekého kempu, kteří se podívanou nemohly nechat ujít. Bylo půl šesté ráno a my radostně skákaly po palubě právě spuštěného plavidla. Naložili jsme všechny věci a chystaly se na start motoru (Chrysler 20). Ten ovšem nechtěl naskočit a ani po několika pokusech nenaskočil. Jen se přetrhla pružina ve startování a nikam se nejelo. Ověřili jsem si, že pádlování je opravdu dřina a vysílení jsme skončili kousek od místa spuštění. Já jsem celý den strávil na lodi a Martin obstarával opravu vozíku a jeho vrácení, opravu poškozených vrat u brány, kterou jsme projížděli a další drobnosti.

Honza se potom co se zaslouženě vyspal pokusil společně se mnou opravit motor. Částečně se to i povedlo, ale pak došle ke ztracení důležité součástky a tak jí jel vyrobit.

Den 2. plavba do Kolína
Po pozdním příchodu bratra na loď jsme stačili akorát usnout. Když jsme se o několik hodin později probudili, bylo již světlo a my jsme byli skvěle vyspalí. Loď se zatím projevuje jako velmi stabilní. Když nás míjeli velké lodě, naše se na vlnách pohupovalo jen minimálně. Dopravili jsme opravený motor, nastartovali. Během chvíle jsme přívoz Oseček měli daleko za sebou a pomalu se blížili k první plavení komoře. Absolutně bez jakýchkoliv zkušeností jsme loď uvázali ke stěně komory a po několika rozhovorech s obsluhou komory jsme byli bez problémů proplaveni. Po opětovných problémech s motorem, který nás zklamal v nepříjemné situaci nad jezem jsme pokračovali do plavební komory Klovary. Motor ukázal svoji neuvěřitelnou spotřebu benzínu. V Klovarech nás již čekala příjemná obsluha s otevřenou branou. „Tak tohle jsme tady ještě neviděli“ prohlásil jeden z pánů na komoře a přitom si nás natáčel na mobil. Do Kolína jsme museli doplout až po pauze způsobenou získáváním paliva.
Po několika kilometrech jsme zastavili u dřevěného mola, na břehu stálo několik rodin s dětmi. Všichni se tvářili překvapeně a buď nám mávali nebo si nás fotili.

Den 3: oprava motoru.
Martin dorazil asi v jednu hodinu. Bohužel náš motor začal vykazovat další nedostatky, takže jsem se vydal na návštěvu do OBI dokupovat co je potřeba, jako nářadí či poškozené součástky. Loď jsme tedy k večeru dopravili do provizorního kotviště.

Den 4:
A tak jsme se druhý den dali do opravy motoru, opět jsem se musel vrátit do OBI a několika malých železářství. Motor se však stále jeví jako nenastartovatelný.

Den 5:
Prakticky celý den jsme opět strávili opravou motoru. Rozhodli jsme se motor zcela otočit. Po té jsme se pustili do opravy šachty. Po několika úpravách jsme motor otočili. Problém dělala startovací šňůra, když jsme motor otočili, tak bychom prakticky natahovat na druhou stranu, ven z lodi a to technicky nemožné a tak jsme museli vytvořit kladku. Další problém byla vadná svíčka. Což je problém na další

Den 6:
Ranní reklamace v OBI se protáhla na 2 hodiny. Musel jsem před posudkovou komisi složenou s lidí, kteří mě už z uplynulých několika dní znali.

Den 7:
Již včera večer jsme zjistili, že svíčkami to není. Motor jede stále na jeden válec a nadměrně kouří, zápach páleného benzínu je nesnesitelný a my střídavě propadáme závislosti na lécích proti bolení hlavy. Zítra mě čeká další výlet do mototechny koupit „fajfky“ na svíčky. Jsou zcela zrezlé a je jedna z dalších pravděpodobných příčin nefunkčnosti motoru. Motor je jediná věc na lodi, který není zhotovena námi. Co jsme vyrobili, to funguje !

Den 8:
Ranní výlet pro fajfky náš problém bohužel nevyřešil. Motor jsme nicméně uvedly do provozuschopného stavu s poruchami, např. každou chvíli se motor musel startovat znova a to je hodně vyčerpávající.
S obtížemi tedy proplouváme Klovary, Velkým Osekem, Poděbrady, Nymburkem, Kostomlátky, Hradištkem a Lysou nad Labem, kde už víme, že to nemůžeme do Čelakovic stihnout. No a přes noc, přespáváme kousek před komorou. Během cesty, jsme se totálně zbavili startéru a provázek namotáváme přímo na motor. Startuje ale není to bezpečné. Doplňujeme benzín. V noci nás zastihla prudká bouře. Trochu nám dovnitř napršelo, protože jsem musel jít převázat loď aby úvaz vydržel prudký vítr.

Je 30.6.2011 bude tomu skoro rok co nás naše touha po vlastnění plavidla a nedostatek finančních prostředků donutili postavit si vlastní loď. Po schodě na konstrukční koncepci plavidla a vzhledu jsme započali výpočty a konzultace. Vyvrcholením byla série návrhů realizovaných především freewarerovým programem SketchUp z nichž byl vybrán model levný a snadno vyrobitelný, konstrukčně jednoduchý. S plováky tvořenými osmi dvěstě-litrovými barely umístěnými z boku obytné kabiny strohého vzhledu.

Stavbu od počátku komplikovalo nedostatek financí, nedostatek prostoru a nedostatek zkušeností jak se stavbou plavidel, tak s prací se dřevem, nedostatek kvalitních nástrojů, nedostatek materiálu, nedostatek času a nedostatek pochopení od sousedů, rodiny, přátel i známých. Přesto se zarputilostí a přesvědčením, odvahou a námahou práce jsme začali a pokračovali.

Fotky z výroby (2010):